Tento příběh mi vždy připomíná, že když opravdu chceme, je možné všechno. Už nějakou chvíli jsem cítila, že potřebuji v tancování nějakou vzpruhu, změnu a příval nové energie. Pokukovala jsem po jiném tanečním stylu, který by doplnil lekce orientálního tance.
Do vesmíru jsem vysílala své přání a věřila, že mi něco cvrnkne do nosu. V té době frčela Zumba a i když ostatní lektorky plnily jeden kurz za druhým, já jsem nechtěla. I když to bylo veselé a ráda jsem si Zumbu zacvičila, tak jsem někde uvnitř cítila, že na mě čeká ještě něco jiného.
Na Velikonoce jsme odjeli s rodinou k babičce na Slovensko. Ve volné chvíli jsem brouzdala na YouTube a poprvé jsem uviděla pole dance v podání Anastasia Sokolova. WOW! To bylo něco. Pouštěla jsem si to pořád dokola a začítala jsem toužit tancovat jako ona.
Hned jsem začala hledat pole dance kurzy ve Zlíně, kde jsem žila. Ve Zlíně bohužel nebyly, ale našla jsem je v Brně a Olomouci. Chvíli jsem zapřemýšlela, jestli není hloupost jezdit každý týden na lekci pole dance do jiného města. Ale tehdy jsem každý týden jezdila učit orientální tanec do Hodonína, takže nebyl důvod, proč bych nejezdila každý týden vlastně kamkoliv jinam a akorát učit sama sebe.
Pololetí bylo už rozběhlé, tak jsem musela počkat na letní školu. V té době se mi v hlavě zrodil plán. „Naučím se pole dance tak dobře, že ho začnu učit a budu první, která přivede tento super sport/tanec do Zlína.” Pomyslela jsem si.
Byl to odvážný plán. Neměla jsem žádnou gymnastickou průpravu a nikdy jsem neudělala ani šňůru, ani rozštěp. Šplh a výmyk ve škole sice problém nebyl, ale nic moc to neznamenalo. Především jsem si to na tyči ještě nikdy nezkusila, abych si dokázala vyhodnotit, jestli je tam šance, že mi to půjde a jestli mě to vlastně bude vůbec bavit.
Čím víc se blížilo léto, tím se mi můj nápad víc zamlouval. Myslela jsem na to snad každý den. Pak přišel den D, kdy jsem jela na první lekci do Brna. Ještě než jsme začali, přišla jsem za lektorkou, která byla shodou okolností i majitelka celého studia a řekla jsem jí o svém plánu, ať máme mezi sebou jasno a nemá pocit, že jsem vykradla její know how.
Ze začátku byla rozpačitá, když se mě zeptala, jestli jsem to vlastně někdy zkoušela a já ji odpověděla, že vlastně ne. Pak mě ale podpořila, protože bude ráda, když se rozšíří pole dance komunita.
A šlo se na věc. Byla jsem nervózní – co kdybych byla úplné kopyto nebo mě to nebavilo? Tyto obavy se rozplynuly po prvních pár prvcích a otočkách. Zamilovala jsem se. Byla to láska na první pohled!
Od té doby jsem tomu podřídila VŠE! Do Brna jsem jezdila dvakrát týdně na dvě hodiny. Kromě standardních lekcí pole dance jsem chodila na spin (točící tyč), exotic (sexy verze pole dance), flexi (protahování) a kruhový trénink. Pořídila jsem si tyč domů, abych mohla trénovat i mimo Brno. Začala jsem také běhat, posilovat a protahovat se.
V tom nadšení jsem zapomněla na jednu důležitou věc – učit pole dance znamená vybavit sál tyčemi a jinými pomůckami. To pro mě nebyla malá investice. Neměla jsem tolik peněz a pomoc od rodiny nebo úvěr nepřicházely v úvahu – právě jsem dostudovala a o této možnosti jsem ani neuvažovala.
Klíčovou roli tady sehrála má kamarádka, která působila jako trenérka v novém fitness klubu ve Zlíně. Vyprávěla o mě a mém nápadu majiteli a vzájemně nás propojila. Majitel fitka mi nabídl, že za určitých podmínek kompletně vybaví pole dance studio, ve kterém později budu moct učit.
Následkem všech situací a okolností došlo k zásadním změnám v taneční škole, ve které jsem učila orientální tanec. Problematika byla mnohem hlubší, ale pro tento příběh to není zásadní. Výsledkem bylo, že vznikla nová taneční škola DANCE institut, ve které se vyučoval orientální tanec a Zumba a tato taneční škola působila ve Zlíně v rámci nového fitness klubu.
S majitelem jsme si současně plácli, že od dalšího pololetí - tedy od února začnu vyučovat i pole dance. To znamenalo 2 věci… MUSÍM TO ZVLÁDNOUT A MÁM TERMÍN DO KDY. Přeorganizovala jsem tedy svůj trénink a po dokončení prvního levelu pro začátečníky, jsem dělala současně dva levely zároveň. Cílem bylo mít hotové 3 úrovně do půl roku.
Ze závodního plavání mám disciplínu a vím, že když něco člověk chce, tak je potřeba pro to něco udělat. S čím jsem ale potřebovala pracovat byla moje hlava, která mi neustále předhazovala, že nejsem dost dobrá, neumím šnůru ani rozštěp, neumím to tak dobře jako holky v Brně, jsem jen o 3 úrovně výš než budoucí klientky, na soutěži bych neuspěla atp.
Jediné čím jsem se uklidňovala bylo, že abych pole dance mohla učit, nemusím být nejlepší na světě. Jde o vztah s klientkami, tvorbu komunity, umění vše vysvětlit tak, aby to každý pochopil, zvládl a nezranil se. Umění poskládat jednotlivé lekce a kurzy tak, aby to bylo motivační, ale zároveň ne příliš náročné.
Zkušenosti s vedením lekcí jsem měla už díky orientálnímu tanci. Nebyla to tedy pro mě novinka. Zároveň jsem si říkala, že ty nejvíc nejtěžší prvky pravděpodobně nikdy žádnou klientku učit nebudu a že MOŽNÁ holky, které vyhrávají mistrovství, mají silnou stránku právě v tomto a že to MOŽNÁ neumí tak předat, protože být lektorka nebo závodnice nemusí, ale může být rozdíl. Toto byly mé nekonečné vnitřní dialogy.
Jak to tedy dopadlo? Už tě nebudu napínat. S modřinami po celém těle a nasazením jako nikdy dříve, JSEM TO ZVLÁDLA! Než jsem otevřela první kurzy, uspořádala jsem zkušební workshop, který se hned vyprodal. Udělala jsem tedy ještě další a opět SOLD OUT. To byl neskutečný pocit. Mé obavy byly zbytečné a všechna vložená energie a úsilí se vrátilo zpět.
S lekcemi to bylo obdobné. Po spuštění přihlášení byly všechny kurzy do 2 minut plné, takže jsem ještě narychlo hledala nové termíny. Když na něco tak moc makáš, tak si přesně takový výsledek přeješ. Byla to opravdu sladká odměna a skvělý pocit, že jsem DOST DOBRÁ a že mě má intuice vedla správně.
Tímto se mi otevřel na dalších 7 let naprosto nový svět. Objevila jsem nemyslitelné možnosti svého těla. Poznala jsem tolik úžasných žen a dívek a vytvořili jsme společně skvělou pole dance komunitu, která byla jako rodina. Moc ráda vzpomínám na speciální vánoční lekce, každoroční vystoupení a pravidelné focení, které jsem pořádala. Byly to skvělé časy, za které jsem moc vděčná.
Pole dance je podle mě hned po baletu královská disciplína. Nejvíc miluju tu komplexnost a různorodost. Tak silné a pružné tělo zároveň, jsem nikdy jindy neměla. A choreografie? Mohla být silová a sportovní, něžná a jemná, taneční a nebo klidně sexy. Záleželo na náladě.
Pole dance byl pro mě dokonalým spojením sportu a tance. Měla jsem možnost využít svou vnitřní ženu a svého vnitřního muže současně tak, aby každý splnil svou roli.
To, co jsem se na této cestě naučila, ti může pomoci při naplňování tvé vlastní vize, snu nebo při startu tvého nového projektu. Pokaždé si připomeň těchto 9 věcí.
- Naslouchej své intuici a vnitřnímu vedení: Když hledáš nový směr, důvěřuj svému pocitu a buď otevřená možnostem, které ti život přináší.
- Neboj se jít za svým snem, i když to vypadá bláznivě: Někdy ta nejbláznivější rozhodnutí vedou k těm nejkrásnějším výsledkům. Pokud tě něco volá, jdi za tím.
- Když něco opravdu chceš, najdeš cestu: Překážky se vždy objeví, ale pokud věříš ve svůj cíl, najdeš způsob, jak je překonat.
- Plánuj, ale buď připravená na změny: Mít plán je důležité, ale nebuď zklamaná, když se věci vyvíjí jinak. Přizpůsob se, a možná zjistíš, že změny tě vedou tam, kde máš být.
- Začni, i když nejsi dokonalá: Čekání na perfektní okamžik tě může zastavit. Začni tam, kde jsi, s tím, co máš – a věř, že se zlepšíš.
- Buduj komunitu a vztahy: Úspěch je nejen o tobě, ale i o lidech kolem tebe. Obklop se lidmi, kteří tě podpoří a s nimiž můžeš růst.
- Nevzdávej se, když je cesta náročná: Tvoje odhodlání a vytrvalost tě dovedou dál, než si myslíš. Úspěch často přichází ve chvíli, kdy jsme nejblíže tomu vzdát se.
- Poznávej možnosti svého těla: Věnuj čas péči o své tělo a překvapí tě, čeho všeho je schopné. Je to tvůj spojenec na cestě za snem.
- Vložená energie se vždy vrátí: Vše, co do své vize investuješ, ať už je to čas, úsilí nebo nadšení, se ti jednoho dne vrátí. Věř v to, co děláš, a výsledek přijde.
Pole dance je důležitou součástí mě a mého života. Zahojil některé šrámy na sebehodnotě a sebedůvěře a posunul mě k pozitivnějšímu smýšlení o sobě samé.
Musela jsem ujít kus cesty, abych toto pochopila. Celý můj životní příběh najdeš zde. Možná prožíváš to samé, jako já a vědomí, že nejsi jediný člověk na světě, tě může povzbudit a uklidnit.
Jsi připravena na autentickou zpověď bez cenzury? Tak tady je můj první ebook, o tom, jak začala má cesta sebepoznání úzkostmi. Dozvíš se, jak úzkost vypadá, proč se ti děje a dám ti konkrétní praktické rady, jak si můžeš pomoct a celou situaci otočit ve svůj prospěch.
Mám pro tebe také dárek v podobě myšlenkových map na téma úzkost. Díky nim se dokážeš základně zorientovat v tématu úzkosti.
Na základě vlastní zkušenosti, jsem si intuitivně vytvořila, jedinečný postup na zvládání své akutní úzkosti. Ve 100 % jsem každou úzkost zvládla! Postup jsem pro tebe nahrála ve formě audio průvodce akutní úzkostí. Toto SOS audio si můžeš při úzkosti pustit a já ti budu dělat parťáka. K dispozici máš i videa s jednotlivými dýchacími technikami.
Poděl se se mnou o své sny a vize v komentářích – jsem tady, abych tě podpořila na tvé cestě.
