S láskou k Bellydance Evolution: světové turné očima tanečnice a 6 poselství pro tebe

O tom, jak jsem se dostala k orientálnímu tanci a pole dance, jsem psala v minulých článcích. Mou taneční kariéru a také osobní život ovlivnil ještě jeden zásadní milník – světové taneční turné s americkou taneční skupinou Bellydance Evolution.

Tato cesta se začala rýsovat už v mých 18 letech. Tehdy se do České republiky začaly sjíždět zahraniční tanečnice na workshopy. Velkým hitem byla také soutěž Bellydance Superstars, která se konala v Americe.

Pamatuji si svůj první workshop se zahraniční hvězdou Sharon Kihara. Učila nový taneční styl – temný tribal fusion a já jsem se do něj naprosto zamilovala.

Tento styl vyžadoval vyšší level tanečních schopností a také zároveň sílu a velkou flexibilitu. Bylo mi 18 a mé tělo nebylo zdaleka tak silné, ani pružné jako o několik let později při pole dance. Na workshopu jsem si tedy připadala jako bačkora ve všech směrech. To mě ale neodradilo.

Po návratu domů jsem si sehnala všechny možné DVD se Sharon Kihara, Rachel Brice, Jillina a Bellydance Superstars a tancovala jsem si podle toho doma v pokojíku. Tehdy jsem ani netušila, že jednou budu stát vedle Sharon na jednom pódiu a budu součástí show, kterou vytvořila přímo Jillina – nejuznávanější bellydance tanečnice na celém světě. Ale to ještě předbíhám.

Orientální tanec se postupem času rozvíjel, přidávaly se k němu nové taneční styly a fúzoval například s baletem, hip hopem a více se přibližoval moderně, znázorňoval příběh a ukazoval emoce.

Tam jsem byla doma. Tribal fusion a moderní styl bellydance mi byl nejblíž. Ta hudba, projev, příběh, emoce… To bylo přesně ONO!

V té době vzniklo taneční uskupení Bellydance Evolution. Hlavou a srdcem celé skupiny byla  již zmiňovaná Jillina. Přizvala si k sobě nejlepší tanečnice a tanečníky z Ameriky (i včetně  mého vzoru Sharon Kihara) a vytvořily dechberoucí show.

S touto show jezdili na turné po celém světě a nabírali k sobě tanečnice do sboru. Sledovala jsem to z dálky a srdce mi plesalo při každém videu. Tak nádherné kostýmy, úžasné tanečnice, dechberoucí hudba, silný příběh, emoce a obrovská zkušenost.

Sledovala jsem dokonce i jejich přímý přenos z tréninků v Los Angeles. Show Immortal Desires byla fascinující.

A pak přišli s novinkou – Alice in Wonderland a tato show… Tak ta byla ještě lepší.

Hlavní roli v ní získala dokonce česká přední tanečnice, kterou jsem si několikrát pozvala na workshop do naší taneční školy DANCE institut. Měla jsem tedy informace z první ruky a zároveň mi nasadila brouka do hlavy.

Tato show měla totiž naplánované turné i v České republice a Slovinsku a jako na každém turné, hledali tanečnice do sboru.

Přiznám se, že mě to zaujalo. Tehdy jsem vedla taneční školu a taneční skupinu na vystoupení a také jsem již pracovala jako finanční specialistka. Můj diář byl dost plný. Do poslední chvilky jsem váhala. Až byl poslední den přihlášek.

Ten den jsem musela slíbit své nejlepší kamarádce, že se opravdu přihlásím. Dokonce jsem musela sepsat na papír slib a podepsat se. Dodnes jsem jí vděčná za tento laskavý nátlak, protože jsem díky tomu zažila neskutečné věci a žila jsem jako ve snu.

Po návratu z lekcí domů jsem na tom začala pracovat a dala jsem do toho všechno. Přihlásit se do castingu na sboristku znamenalo zatancovat libovolnou choreografii a naučit se jejich  předpřipravenou choreografii. Obojí natočit a poslat.

Přihlášky se uzavíraly o půlnoci a já jsem ještě o půl dvanácté točila poslední video. Přihlášku jsem poslala těsně před půlnocí a pak jsem jen doufala.

Za pár dnů byl výsledek a … VYBRALI MĚ! WOW! Ještěže jsem tu přihlášku poslala! A tímto začal kolotoč příprav. Dostala jsem přiřazenou pozici, hudbu a výuková videa. Vše jsem se potřebovala v omezeném čase naučit, natočit a poslat na schválení do Los Angeles Jillině.

Kromě učení choreografií jsem musela zařídit náhrady za mé lekce i domluvená vystoupení a připravit vše potřebné na oficiální společné tréninky v Praze.

Bylo to velké dobrodružství. Nikdy jsem nebyla „cestovatelský typ“. Všechno pro mě bylo nové, cítila jsem se nejistá a tím pádem jsem byla spíše uzavřená okolnímu světu.

Většina sboristek byly z České republiky, ale byla tam také holka z Itálie, Slovinska, Bosny, Brazílie, Španělska a USA. Plus samozřejmě hlavní hvězdy z Los Angeles.

Všichni jsme se setkali opravdu až v Praze a měli jsme týden na to, abychom nacvičili celou show dohromady jako celek a sladili jsme se. Musím říct, že to bylo náročné. Tréninky byly intenzivní a trvaly 8 hodin každý den.

Každá choreografie byla jiná. Technicky na mnohem vyšší úrovni. Používali jsme různé rekvizity, které dokreslovaly celý příběh. Dostali jsme také kostýmy, které jsme po nocích přešívali.

Angličtina pro mě byla zpočátku velkou bariérou. Nerozuměla jsem skoro nic a pocit vlastní neschopnosti mě často doháněl k slzám. Přesto jsem se rozhodla nevzdát to.

Postupně jsem se začala snažit – poslouchat, zapojovat se do rozhovorů a nacházet odvahu mluvit, i když s chybami. Byla to drobná vítězství, která mi otevřela cestu k propojení s ostatními.

Tréninky byly vyčerpávající a tlak jsem cítila ze všech stran. Byly chvíle, kdy jsem měla chuť to vzdát, ale místo toho jsem se kousla, vydržela a postupně se vše zlomilo. Na konci týdne jsem si už začala tuto cestu naplno užívat.

Tolik talentu, emocí a krásy na jednom místě. Najednou jsem tuto cestu začala vnímat jinak –  hudba mnou prostupovala, pohyby šly od srdce a cítila jsem se šťastná, že mohu být součástí tohoto zážitku.

Cestou na trénink a z tréninku jsem se procházela Prahou a během toho týdne jsem si ji moc oblíbila. Byl květen, svítilo sluníčko a začalo být i teplíčko. Byla to nádhera. Začala jsem chápat, co všichni vidí na tom cestování. A to jsem byla teprve jenom v Praze.

Dny tréninků utekly a přišel den D. Všechno, co jsem se za celý týden naučila, mělo vyvrcholit na jevišti. V hledišti byla i moje máma, která se na mě přijela podívat.

Zazněly první tóny úvodní choreografie a já jsem tančila jednu choreografii za druhou.. Dodnes mám z toho husí kůži.

Pak přišla závěrečná děkovačka. Stála jsem na pódiu s ostatními, měla jsem slzy dojetí v očích a cítila jsem obrovskou vděčnost, že jsem to dokázala. Byl to nepopsatelný moment.

Večer jsme oslavili v Karlových lázních. Z neznámých lidí se stala rodina, spojená jedinečným zážitkem a velkým okamžikem ve svém životě.

Druhá a poslední show v Mariboru byla nostalgická, protože jsme věděli, že turné končí. Užili jsme si ji do posledního detailu a pak jsme se všichni objali, rozloučili a každý se vydal svou cestou.

Po cestě domů jsem si přehrávala celý příběh, každý detail od prvního dne až do posledního. Tolik, kolik jsem se toho naučila za týden, jsem se nenaučila v tanci za několik let. Získala jsem nová přátelství. Zažila netradiční zážitky. Zalíbilo se mi cestování. Získala jsem větší jistotu v angličtině. A hlavně! Více jsem se otevřela lidem a nové dynamice mého života.

„Ne, to nemůže být naposledy. Tohle nesmí skončit.“ Pomyslela jsem si. Hned v zápětí jsem otevřela telefon, najela jsem na web Bellydance Evolution, klikla jsem na záložku „turné“ a sjela jsem níž, abych viděla, kdy a kde je další turné.

„Pojedu kamkoliv, klidně na konec světa.“ Napadlo mě. A už to čtu… Další termín turné je… ZA 3 MĚSÍCE NA TAIWANU! 3x ano! 3 měsíce nejsou za tak dlouho. Taiwan je sice dost daleko, ale to je jedno! A měla jsem jasný další cíl.

O tom jak to dopadlo s Taiwanem ti povyprávím v dalším díle. Myslím, že je se na co těšit.

Mezi řádky mého příběhu najdeš několik poselství, která ti mohou dodat odvahu i inspiraci pro tvou vlastní cestu.

1. Odvaha udělat první krok: I když váháš a necítíš se připravená, odvážit se něco zkusit může otevřít dveře k nečekaným zážitkům.
2. Překonání komfortní zóny: Největší růst přichází, když se vydáme mimo své bezpečné hranice.
3. Otevřenost novým zkušenostem: I když máš strach nebo pochyby, být otevřená novým možnostem ti může změnit život.
4. Síla podpory: Někdy je to právě blízký člověk, kdo nás popostrčí, když to nejvíc potřebujeme.
5. Růst přichází skrze výzvy: Nejsilnější okamžiky často přicházejí po těch nejtěžších chvílích.
6. Radost z objevování světa: Každý nový zážitek – třeba cestování nebo práce v mezinárodním týmu – ti může otevřít oči a srdce novým perspektivám.

Můj příběh je připomínkou, že každý z nás má sílu udělat první krok, věřit svým schopnostem a otevřít se příležitostem, které mohou změnit náš život. A možná právě ten tvůj krok čeká hned za rohem – stačí sebrat odvahu a vykročit.